Zpět

O Divadle Koráb

Divadlo Koráb je nezávislá scéna působící od roku 1996 v Brně. Zaměřuje se hlavně na dětské publikum a rodiče. Velká část představení Divadla Koráb se odehrává také na kulturních akcích mimo Brno, pravidelně například v Praze (divadlo Na Dobešce), Litomyšli (Toulovcovy prázdninové pátky), Ostrově nad Ohří (Dětský filmový a televizní festival Oty Hofmana), Uherském Hradišti (Letní filmová škola), Litoboři (sochařské sympozium), České Třebové (Městská knihovna), Mikulově, Znojmě, Štramberku a na dalších místech. Hráváme také na Slovensku v Bratislavě, Skalici a Trenčíně (klub Lúč) a nejdále jsme hráli ve Švýcarsku pro Český klub Zürich.

Divadlo založil Radim Koráb inspirovaný studiem na herecké škole v Šumperku, kde účinkoval v představení Zlatovláska režiséra Zdeňka Černína a vzniklo zde studentské uskupení, které si samo vytvářelo a produkovalo představení. V současnosti herecký soubor vystupuje ve složení: Radim Chyba, Kristina Gargula, Anna Řeháková, Pavla Limmlová, Radim Koráb a občasně i Pavel Riedl (dříve např. Bohumil Klacl, Erika Kubálková, Gabriela Míčová a další). Pravidelně se snažíme spolupracovat s novými členy, které často nacházíme mezi studenty nebo absolventy hereckých škol. Repertoár divadla sází na tituly podle klasických předloh, ovšem zpracování je vždy netradiční a mírně humorné. Kromě toho uvádíme i několik autorských kusů, jako například hudebně naučnou pohádku Kašpárek a drakPrincezna s dlouhým nosem (autoři: Andrea Hanáčková a Radim Koráb) nebo Bohatýrská pohdáka. V nabídce pro školy a školky máme i vzdělávací hudebně-dramatický pořad s názvem Koncert pro zlobivé děti, který objel celou republiku v rámci projektu Cesta příběhů. V našich představeních kombinujeme činohru i loutkoherectví, klademe důraz na pestrost výtvarné scény a interakci mezi hercem a divákem. Jedním z hlavních cílů Divadla Koráb je obohacení kulturní nabídky pro dětské diváky a jejich rodiče, vzdělávání zábavnou formou a hlavně pobavení dětí i dospělých.

Stálá scéna Divadla Koráb se nově nachází v domě U Tří knížat na ulici Jánská v Brně, kde hrajeme představení pro veřejnost každou neděli v 11 hodin a kam zveme i hostující soubory; ve všední dny prostor slouží pro představení pro mateřské školy a první stupeň ZŠ. Předchozí působiště Divadla Koráb bylo v neziskovém prostoru Slévárna Vaňkovka, poté v Kabinetu múz a naposledy v prostorách na ulici Staňkova. Kromě stálé scény hraje Divadlo Koráb nejčastěji ve školkách, na festivalech, městských i soukromých akcích, divadlech nebo také v kavárnách. Mimo divadelní představení realizujeme větší i menší společenské akce, jako plesy, vernisáže, firemní večírky, karnevaly, rodinné dny, promo akce, předvánoční a mikulášské besídky, dětské dny a další. Vlastní organizace, technické zajištění a moderování jsou častou součástí našich programů.

Kromě rodin s dětmi se část našich aktivit zaměřuje také na minoritní skupiny obyvatel; pravidelně hrajeme pro Dětské centrum Chovánek a pro Chráněné dílny Kopeček v Bartošovicích v Orlických horách, spolupracujeme na benefici dílny V růžovém sadu v Ořechově u Brna pro lidi s postižením a se zábavným programem jezdíme do Dětské psychiatrické léčebny ve Velké Bíteši. V roce 2019 jsme ve spolupráci se spolkem Labyrint uskutečnili sérii zábavně výchovných koncertů pro romské žáky v deseti školách ČR v rámci projektu Cesta příběhů a aktuálně plánujeme představení pro osoby se speciálními potřebami ze spolku Rarach. V roce 2014 jsme pod záštitou Kabinetu múz provozovali projekt Šapitó Lužánky, který měl velký ohlas u návštěvníků, zejména maminek s dětmi, a sloužil jako platforma pro vystoupení začínajících umělců a setkání zájmových skupin.

Je nám blízká i spolupráce s výtvarnými umělci; v bývalých prostorách na Staňkové jsme uspořádali několik vernisáží například Jaroslava Diviše, Kati Geffertové, Jiřího Mayera, Františka Muchy, Kriss Sagan, Petra Válka a Honzy Wolfa (toho, co neumí hrát golf). Autorem loga a plakátů k programům Divadla Koráb je ilustrátor Jindřich Janíček z pražského nakladatelství Take Take Take. Na scéně k představení Bohatýrská pohdáka spolupracoval Milan Houser. Části scén a grafické materiály nám vytváří malíř a výtvarník Petr Válek z Loučné nad Desnou.

A to nejdůležitější na závěr – v představení Princ Bajaja máme draka velkého pět metrů.

 

Divadlo Koráb v médiích

Brněnský deník: Koráb proplouvá světem pohádek, Brněnský lunapark aneb Divadlo ke kávě: Pozvánka na představení Divadla Koráb, časopis MUSICOLOGICA: Dětské divadlo dospělým, Česko-slovenská filmová databáze: Profil tvůrce Radima Korába, Handy-TV net: Hvězdná pohádka v divadle Kolárka, Královopolské listy: Královopolské děti jsou milé a netrpí zbytečnou dospělostí, TV Adamov: Jak rytíř s rýmou zatočil – Divadlo Koráb, zpravodaj Lískáček: Den dětí s Divadlem Koráb

 

KDO S NÁMI HRAJE

Radim Koráb

Narodil se 8. 4. 1969 v Brně. V letech 1975–1983 byl žákem ZŠ Horní a málem i zvláštní školy, protože ve druhé třídě zavedl všechny spolužáky na bazén bez učitelského doprovodu. V letech 1983–1988 studoval Střední průmyslovou školu strojní na Sokolské, kterou málem nedokončil kvůli účasti v prvomájovém průvodu na kolečkových bruslích. Nakonec školu úspěšně ukončil po opakování pouze jednoho ročníku, podmínečném vyloučení a jedné dvojce a jedné trojce z chování. V roce 1988 se pokoušel studovat lékařskou fakultu a zúčastnil se kněžského semináře v Olomouci. Mezi lety 1988–1989 roznášel obědy v Dětské nemocnici v Brně. V této době získal první herecké zkušenosti v brněnském amatérském divadle Propadlo (hry Piknik, L. Smoček, Návštěva expertů, E. Bondy) a na ZUŠ Jaroslava Kvapila (literárně-dramatický obor). V období 1989–1990 působil jako vychovatel na ZŠ Mifkova (dnešní ZŠ Novolíšeňská) a třídil balíky na poště. Na podzim roku 1990 nastoupil jako kulisák do Zemského divadla v Brně (dnes Mahenovo divadlo, Národní divadlo Brno), kde záhy získal hereckou příležitost v představení režiséra Zdeňka Kaloče Zvěstování Panně Marii (1991) a poté následovaly inscenace Labutí píseň (1991) v režii Arnošta Goldflama, Hrozná pomsta (1992, režie A. Bergman) a Okresní město (1992, režie A. Goldflam).

V letech 1992–1995 studoval herectví na Střední škole dramatického umění při Severomoravském divadle v Šumperku pod vedením lektorů z JAMU, FAMU a univerzity v Olomouci (Zdeněk Černín, Brigita Hertlová, Jaromír Janeček, Stano Sládeček, Tomáš Steiner a další), kde se představení studentů stala součástí programu divadla (např. inscenace Zlatovláska, 1993, Cvičení stylu, 1993, Spor, 1993, Večer tříkrálový, 1993).S ostatními studenty zde založil divadelně-rozhlasový spolek o. s. Švitáž, který uváděl vlastní divadelní představení, rozhlasový pořad Mrtvej časna rádiu Prima a další. Po ukončení studia byl rok vangažmá v Severomoravském divadle Šumperk (Dvě noci s dívkou, 1994, Mluv ke mně jako déšť, 1994, Popelka, 1994, Sluha dvou pánů, 1994, Sto dukátů za Juana, 1994, Vedlejší příznaky, 1994, Maryša, 1995, Venušin chomout aneb Kudlanka v ringu, 1995, Aucassine a Nicoletta, 1995, O myších a lidech, 1995, Podivné příhody pana Pimpipána, 1995, Zlý duch Lumpacivagabundus, 1995, Hamlet, 1996, Ženitba, 1996, Obchodník s deštěm, 1996).

V roce 1996 nastoupil do angažmá v Loutkovém divadle Radost v Brně, kde působil do roku 2008 (inscenace Dostavník do Lordsburgu, 1996, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, 1996, Lucerna, 1997, Husovické Betlém, 1997, Sněhurka a sedm permoníků, 1998, Carmen aneb Lásky hra osudná, 1998, Královna Koloběžka, 1999, Převýborná historie o benátském kupci, 1999, O Šípkové Růžence, 2000, Václav Babinský, strašný lesů pán, 2000, Pohádka o Palečkovi, 2001, Na tý louce zelený, 2001, Málinka, bobr a král na střeše, 2002, Míček Flíček, 2002, Rychlé šípy aneb Kam se poděli gentlemani?, 2003, Vlasta kopla Vlastu aneb Dívčí válka v Čechách, 2004, Broučci, 2005). Ve stejném období působil také v Ořechovském divadle (inscenace CvokstoryMam’zelle Nitouch-kyPo všem hovno, po včelách medStrakonický dudákZvířecí divadlo). V roce 1996 se také začaly rýsovat obrysy Divadla Koráb, kterému se po angažmá v divadle Radost začal věnovat naplno.

Vedle divadelních rolí získal i několik hereckých příležitostí v TV seriálech, např. Četnické humoresky (epizody Volavka, 2001, a Rýhonosec řepný, 2007), Okno do hřbitova (2011), Znamení koně (2011), Život a doba soudce A. K. (epizoda Patláci, 2017), Hlava medúzy (2021) a Stíny v mlze (2021). Dále si zahrál průvodce v televizních dokumentárních cyklech o architektuře a historii Proměny města Brna (2008) a Brněnský pravěk aneb Co bylo před Brnem (2009). Největší zážitek z natáčení má díky roli měšťana ve filmu Lazebník sibiřský (1998) v režii Nikity Michalkova. Kromě herectví se věnuje také fotografování, uspořádal autorské výstavy v Litomyšli (bar galerie Garáž, 2004), Kojetíně (Galerie VIC, 2004), Hodoníně (galerie Vednevnoci, 2006), Boleradicích (Galerie Bařina, 2016, výstava ve vinných sklepech a ulicích), Olomouci (galerie Osa) a v Brně (Vinná galerie, 2005, Kafe do vany, 2013, kavárna Falk, 2016, Duck bar).

AIDEM: TV dokumentární cyklus „Proměny města Brna”, Brněnská televize: TV dokumentární cyklus „Brněnský pravěk”, Divadlo Boleradice: Čtení „O trumpetě a žížalách“ a „O hvězdičce a mlsné žirafě“, Ořechovské divadlo: Představení „Mamzelle Nitouch-ky“

 

Radim Chyba

Narodil se 15. 4. 1982 jako Radim Brychta. Studoval ekonomicko-správní fakultu (ESF) Masarykovy univerzity v Brně, kterou ukončil jako promovaný inženýr v roce 2006 diplomovou prací s názvem „Analýza monetární a fiskální politiky v ČR ve vztahu k přijetí eura“. I když na ESF jeden rok i učil, ekonomie ho nikdy nechytla za srdce tolik jako herectví. Už během studia v roce 2002 začal působit v Divadelním studiu „V“ v Brně (inscenace Zkrocení zlé ženy, 2003, Svině, Platonov, 2008, Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho, 2008, Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka, 2009, a další). Od roku 2008 hraje v Divadle Koráb. V roce 2011 začal hrát také v divadle D’epog, které působí jako platforma pro současné performativní umění s domácí scénou ve městě Brně (představení Cesty / Poutě, 2011, Di_sein, 2011, Ninivea, 2012, 121, 2013, Ležatá osmička, 2014, Sakurambo, 2015, Vše, co je krásné, rozmnožit má se, 2015, Saldo Mortale, 2016, Úterý, 2018, SÉRIE, SÉRIE, SÉRIE, SÉRIE, 2019, a další). S monodramatem Sakurambo, kde je také spoluautorem, získal v roce 2019 hlavní cenu a cenu diváků na festivalu netradičních forem Offenzíva v Ostravě. Dále účinkoval v divadle Reduta (Národní divadlo Brno) v inscenacích Kostěj Nesmrtelný dětem (2008), Pinocchio (2009) a Splendid‘s (2009). Ve studiu Marta (scéna divadelní fakulty JAMU) si zahrál v představeních Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona (2010) a Balkon (2012). Objevil se také v pražském MeetFactory v představení Wczoraj Jutro (2013) nebo v brněnském HaDivadle v představení Ice Pøz (2016). V roce 2019 si zahrál s dramaturgickou a produkční platformou Terén v inscenaci Oidipus, který se uváděl v divadle Husa na provázku. V Divadle Koráb působí už více než deset let. V roce 2020 se oženil, zplodil syna Bernarda a změnil si jméno, aby nezapomněl, že chybami se člověk posouvá dál.

 

Kristina Gargula

Původním jménem Kristina Chrástová se narodila 6. 2. 1980 ve Znojmě, kde žila do svých 18 let. Již psaní svislých čárek v první třídě dalo jasně najevo, že vše nepůjde hladce, a nehladce to pokračovalo až do 18 let, kdy k velké úlevě rodiny i všech kantorů místního gymnázia odmaturovala. Ve Znojmě hrála v divadelním spolku Rotunda. V 19 letech se přestěhovala se dvěma psy do Brna a čtyři roky hrála v Divadle v 7 a půl (představení LolitaDivá BáraEd a BoNa cestěBlahoslavení tišíCo kde a další). Ve 23 letech začala studovat herectví na JAMU a o rok později na brigádě u kamionu Coca-Coly potkala Radima Korába a začala s ním hrát představení pro děti. Hrála ve filmu Roberta Sedláčka Pravidla lži, natočila reklamu pro Japonsko na nejmenší a nejsilnější kávu světa a v reklamě pro Vodafone chodila s trpaslíkem k veterináři. V 27 letech si pronajala kavárnu Galeryje, našla třetího psa, chvíli pracovala jako provozní v klubu Fléda, začala hrát problémové pacienty na simulační výuce pro zdravotnický personál, dále hrála s Radimem pohádky, pořídila si dvě děti a mezi její největší záliby začalo patřit nicnedělání a koukání do dálky.

 

Anna Řeháková

Narodila se v Ústí nad Labem, o němž mnozí říkají, že by raději mělo být pod Labem. Život v tomto městě nepatří k nejjednodušším. Na druhou stranu se zde poprvé setkala s divadlem a to ne ledajakým. K touze stát na divadelních prknech přispělo nejedno zhlédnuté představení v Činoherním studiu. Že je Brno zlatá loď, jí jednoho březnového dne pošeptal vítr a šumění listí na stromě. Tento hlas se rozhodla následovat. Chvíli svůj čas v Brně trávila na Masarykově univerzitě, kde se na přání rodičů snažila věnovat něčemu pořádnému. Moc to nešlo. Poslechnout hlas svého srdce a přihlásit se na herectví na JAMU se odhodlala až po dvou letech. Z nynějšího úhlu pohledu se může zdát, že to bylo dobré rozhodnutí. Byla přijata. Následovaly dva náročné, ale zároveň na zážitky bohaté roky, které jednoho červencového dne ukončilo setkání s klíštětem v lese u Ochozu u Brna. Tento bájný tvor ji zavedl do nevídaných končin. Zápolení s otokem mozku ji stálo dva roky bez školy, ale zároveň díky tomu v roce 2018 připlula příležitost hrát s Divadlem Koráb. V současné době dokončuje studia na JAMU a je zvědavá, kam ji proud života zanese.

 

Pavla Limmlová

První profesní příležitost získala v brněnském Divadle Polárka (představení Alenka v říši divůO boží dívce, režie A. Potměšil, 2013). V prvním ročníku činoherního herectví na Konzervatoři Brno (vedoucí pedagog Láry Kolář) dostala možnost hrát v Hradci Králové, kde ji režisér David Drábek obsadil do několika rolí (sezóny 2014–2016). Začala zde také vysílat jako externí moderátorka v Českém rozhlase. Brno ale neopustila; na sklepní scéně Divadla Husa na provázku ji režisérka Eva Tálská obsadila do role Markétky v třídílné inscenaci Faust (2016). V Divadle Husa na provázku Pavla nadále vystupuje každé léto na literárním festivalu Měsíc autorského čtení. Od sezóny 2015–2016 hraje v brněnském Divadle Koráb. V roce 2017 nahrála s básníkem a hudebníkem Ondřejem Fenclem třídílnou audioknihu jeho sbírky veršů Všetečky. Poté spolu začali tvořit autorská literárně-hudební čtení s premiérou v Městské knihovně Vamberk (2018) a od té doby napříč republikou. V Praze účinkovala v dětském divadle Elf (2018–2019) a získala zkušenosti s natáčením pro Českou televizi a zahraniční produkce. Mezi lety 2017–2019 získala první cenu Českého rozhlasu a první cenu Sdružení příznivců mluveného slova na festivalu Poděbradské dny poezie. Ve třetím ročníku studia Konzervatoře, kterou dokončila s titulem diplomovaný specialista, se kolem Pavly rozpoutala mediální debata kvůli zákazu přednesu textu Egona Bondyho (2017). Díky studiu měla možnost hrát se zlínským dětským divadlem Scéna (např. představení Vánoční hvězda, 2018) a v sezóně 2019–2020 byla v angažmá v pražském Divadle Pohádka (představení Šípková RůženkaZlatovláskaPohádky z kapsyVeselé VelikonoceKouzelné křesadlo). Za mikrofonem brněnského Rádia Petrov moderovala odpolední a večerní vysílání. Od února 2018 také spolutvoří autorský projekt Láv-sou, v jehož rámci vzniklo loutkové zpracování Krkonošských pohádek (2018, režie A. Staubertová) a klauniáda pro děti na onkologických odděleních nemocnic podpořená grantem EU (2018–2020). Aktuálně hostuje v Divadle Šumperk v inscenaci Babička, kde hraje komtesu Hortenzii (2020, režie Igor Stránský).